Účinnost větrání ovlivňuje zejména teplota přívodního vzduchu, teplota v pobytové zóně (modré pole) a způsob přívodu a odvodu vzduchu. Účinnost větrání je dále určována rozložením zdrojů škodlivin. Na obrázcích jsou znázorněny nejčastější typy provětrávání interiérů. Jako nejideálnější vychází alternativa přívodu vzduchu v horní části místnosti s odtahem ve spodní části (obvykle pod dveřmi). V tomto případě je účinnost nejvyrovnanější, pohybuje se kolem 100% provětrání pobytové zóny a to bez ohledu na rozdílné teploty přiváděného vzduchu.
Varianta přívodu vzduchu v horní části místnosti (strop, stěna) je výhodná jen, je-li vzduch přívodní chladnější než vzduch odsávaný.
V případě přívodu od podlahy a odtahu horem, lze dosáhnout kvalitního provětrání jen tehdy, zaplaví-li přívodní chladnější vzduch místnost. Jakmile je přiváděn od podlahy teplý vzduch (při topení), je účinnost větrání minimální.
